Většina lidí má za to, že naše vnitřní orgány, jako játra, střeva či ledviny, mají v dutině břišní pevné místo. Ve skutečnosti to není úplně pravda. Orgány se musí přizpůsobovat neustálým pohybům těla, zejména dýchání. Při každém nadechnutí se naše bránice pohne směrem dolů, a protože orgány nejsou stlačitelné, musí se posunout.

Pohyb orgánů je možný díky tomu, že jsou obaleny tenkou membránou, která je pomocí jemných vazivových struktur připevněna k pevným částem těla. Tedy k žebrům, pánvi či páteři. Při každém nádechu, výdechu či jiném pohybu orgány klouzají po okolních tkáních a udržují si optimální polohu. 

Tento důmyslný závěsný systém se však občas porouchá. Nejčastěji proto, že se závěsná vazivová struktura poškodí či sroste s okolními tkáněmi. Orgány se pak přestávají pohybovat po správných drahách, a to může vést až k jejich poškození. Potíže mohou mít ale i opačný směr. Pokud vnitřní orgán nefunguje správně, může destabilizovat pohybový systém, k němuž je připojen, a způsobit jeho poruchu. Typickým příkladem je situace, kdy nesprávná funkce vnitřního orgánu způsobuje bolest. Tělo se ji snaží zmírnit – například jiným držením těla. To sice vede krátkodobě k úlevě, zároveň však tato tzv. viscerosomatická reflexe náš pohybový systém zatěžuje.

Abychom dokázali pacientům pomoci dlouhodobě, vždy nejdříve zkoumáme možné řetězení změn a hledáme skutečnou příčinu problémů. Někdy je to cesta náročná a dlouhá, má však výsledky v podobě zásadního zlepšení zdravotního stavu, a to i po mnoha letech neuspokojivého stavu. Pokud Vás trápí dlouhodobé bolestivé stavy a klasické techniky nepomáhají, domluvte si u nás schůzku.